Jelikož většina z nás stále kontroluje Čepiho stránky, kdy nám co napíše .. a ono se pořád nic neděje, rozhodla jsem se zpestřit jeho blog novou kapitolkou.
Byla jsem se totiž podívat, jakže se mu v tom Dááánsku daří. A musím říct, že výborně. Kolej je v pohodě (nejen na fotkách) a kamarádi a kamarádky velmi příjemní a přátelští.
Ale o tom již bylo psáno… já bych ráda poreferovala o našem společném turistickém týdnu.
Docestovala jsem do Horsens v pondělí ráno a hned odpoledne jsme si dali poznávací projížďku okolím města. V Dánsku se jezdí všude a pořád na kole a nejinak to praktikují i studenti na Erasmu. Snad jen s tím rozdílem, že jejich kola by potřebovala důkladnou revizi a péči. Byl to tedy dobrodružný výlet (na kole s brzdou šlápnutím vzad jsem neseděla asi od svých sedmi let,takže jsem se málem několikrát přerazila, ale Martin tvrdí, že jeho „horák“ je skvělé vozidlo).
Horsens je poměrně malé a klidné město s pěkným parkem a krásným nevelkým přístavem. Nečekala bych to, ale viděli jsme tam medúzy. Což prý značí, že voda je opravdu čistá. Jak mi Martin vyprávěl, Dánové jsou mistři přes ochranu a čištění vod. A je to tam znát. Klobouk dolů, v přístavech, i těch větších, žádné odpadky a voda krásně průzračná.
Fotečky z Horsens
O městě již ale Martin psal…..tak já přejdu k prvnímu výletu. Vypravili jsme se do nedalekého Aarhusu. Je to velmi příjemné město s milou atmosférou a navíc se tam právě konal hudební a vůbec všelijako kulturní festival. S tím byla spojena i malá historicky vtipně pojatá pouť pro děti, která nás zaujala. V Dánsku se hodně lpí na rodině a dětech, proto často uvidíte rodiče, jak si s dětmi hrají v parcích a na hřištích a organizují jim všelijaké zábavné soutěže a podobně.
Nejprve jsme si tedy prošli historickou část města, kde se, jako v mnoha jiných dánských městech, stále dají najít malebné vesnické uličky s domácí atmosférou.
Pak jsme důkladně prošmejdili muzeum umění – AroS, které je zajímavé jak samotnou budovou, tak i výstavami.
V Aarhusu momentálně studují 2 Martinovi italské kamarádky z kurzu dánštiny, tak jsme se s nimi v muzeu potkali. Bylo to fajn.
Když už nás všechny zmohlo umění, vyrazili jsme za hudbou. Několik pouličních pódií je příjemným zpestřením večerního života, tak jsme se na pár místech zastavili.
Nakonec se dostavila únava a vyrazili jsme na vláček domů – teda skoro domů do Horsens na kolej.
Fotečky Aarhus
Festivalový stan
Muzeum AroS -uvnitř
Zvenčí
Ve městě
Atrakce pro děti
Ve čtvrtek nás po ránu vítalo veselé sluníčko a my s chutí vyrazili na dlouhý výlet do nejsevernější oblasti Dánska. 4 a půl hodiny ve vláčku jsme téměř prospali, protože cestování je tam přesné, bezpečné, bezproblémové a dokonce pohodlné (Že vám to nepřipomíná České Dráhy? To se divím.) a poté se již vydali pěšmo z městečka Skagen do Grenenu. To je ono turisticky vyhledávané místo, kde se potkávají a trochu spolu bojují Baltské a Severní moře. je to zvláštní, člověk by si řekl:“Voda jako voda“, ale kupodivu je opravdu vidět, jak jdou vlny proti sobě a „přetlačují se“. Jinak místo celkově působí velmi poeticky a navíc bylo krásně slunečno a vše bylo jak z dávných pohádkových časů (teda nebýt tolika turistů). Ani se nedivím, že město Skagen bylo dříve proslulé mezi malíři, kteří se donekonečna snažili zachytit kouzlo těch bílých dlouhých pláží a odlesky třpytivého světla ve vlnách.
Ani snový Skagen nebyl ale ušetřen nástrah minulého století, což připomíná nejen vzdálená továrna v přístavu, ale především mohutné bunkry na pobřeží. V kombinaci s dětmi, které tam zvesela pobíhají a hrají si, působí tito obři poněkud absurdním dojmem.
Další zajímavostí je kopie prvního historického majáku, který se vypíná do výše 25m. Musím přiznat, že jsme dlouho nevěděli co ta zvláštní dřevěná věc vlastně je. Majáky tohoto typu jsem opravdu dříve neviděla.
No a pak už samotné městečko. Opět malé vkusné domky, živá pěší zóna se spoustou oblečků a zboží na ulici (v Čechách by asi dlouho na svém místě nezůstalo). A samozřejmě nechyběla cukrárna s výbornými Belgickými vaflemi, které mají Dánové evidentně v oblibě.
Fotečky Skagen, Grenen
Skagen
Krajina cestou na Grenen
Bitch, teda chci říct Beach
Shit, nebo vlastně Ship
Nechme té komedie .. bunkry, opravdu impozantní
Bádali jsme dlouho, ale došlo nám to - historický maják
Ten maják je to dřevěné ..
Nějaký turista, chutnalo mu, tak jsme ho blejskli
No a tak to asi dříve vypadlo
Cestou zpět jsme se ještě zastavili v Aalborgu, což je poměrně velké město, které nás překvapilo svou nesourodostí a částečným urbanistickým chaosem. Historické centrum, čítající pár rušných ulic, areál kláštera a nějaké kostely, bylo pěkné, ale nábřeží ve výstavbě a s výhledem na továrny nic moc. Našli jsme ale moderní čtvrť, kde se hnedka pozná, že architektura a vůbec vztah k veřejnému prostoru a jeho utváření má v Dánsku vysoké postavení. Domy nekřičí extravagantností a přesto vytvářejí velmi zajímavá místa k příjemnému strávení času venku. No, snad se tady také dočkáme….
Aalborg
Opravdu krásná fontána
Prostě mi to přišlo vtipný no
Nová zástavba
Co dodat no, pít se to dá
A už tu máme pátek. Martin měl nějaké povinnosti ve škole a tak i já jsem se vydala prozkoumat, jak to tam na universitě chodí. Byla jsem mile překvapena příjemným a důstojným prostředím budovy. Celému komplexu vévodí centrální „jídelna“, která ovšem nikterak nepřipomíná ty české. Zkrátka si tam u pultíků vyberete své jídlo (Značný výběr salátů a podobných zdravých pochutin je samozřejmý. O čemž si my, kterým nabízejí v bufetu téměř výhradně tučné a slizké majonézové saláty nebo párky či sekanou, můžeme jen nechat zdát). A s tácem se v klidu vydáte do prostorné a prosvětlené haly, kde můžete u jídla konverzovat se spolužáky či profesory, a dokonce tam případně společně pracovat na úkolech a podobně. Jak tedy již chápete, prostory jsou přizpůsobené počtu studentů a jejich pracovním potřebám.
No, kritiky už bylo dost, raději vám přiblížím naši cestu do Kodaně.
Snažím se, ale ještě jsem tu všechny mouchy nevychytal
Vyrazili jsme s Martinem směr nádraží a náhodou potkali jednu z jeho kamarádek – Agniezku z Polska. Setkání se hodilo. Náš plán totiž spočíval v prohlídce městečka Odense (teda ono je to 3. největší Dánské město, ale uplně tak pravda nepůsobí-pozn.redakce), které je po cestě do Kodaně, a Agniezka tam náhodou jela také. Mířila na návštěvu za svým Erasmovým přítelem z Itálie, takže jsme nakonec byli 4, což se povedlo, protože shodou náhod se akorát v Odense konal jakýsi kulturní festival, něco jako pražská Muzejní noc nakombinovaná se spoustou pouličních hudebníků a tak. Takže jsme zase měli štěstí a mohli jsme si krásně projít město, dát si výbornou pizzu v Peach Pitu a akorát se podívat do domu slavného spisovatele H.CH.Andersena. Tento pohádkář se v Odense narodil a o jeho dětství nám mile povyprávěla jeho“matka“.žil tehdá opravdu skromně v malebném domku s krásnou zahrádkou. To místo bylo vskutku kouzelné a určitě mu v dětství bylo velkým zdrojem inspirací pro jeho fantazijní představy promítnuté později do tajemných příběhů.Po prohlídce jsme se vydali do ulic a poslechli si skvělý soubor mladých muzikantů. Hráli na různé nástroje, ale největší zajímavostí byly 4 velké xylofony, na které mistrovsky hráli populární a svěží rytmy. Celý velký shluk lidí okolo se výborně bavil a až jsem si připadala jako někde ve slunné a temperamentní Itálii, jak to bylo vesele roztančené.
Dál jsme se vydali již jen na okouknutí bývalého areálu továrny, která je přestavěná na zábavní a kulturní centrum – venkovní stage, galerie, malé obchůdky s rukodělnými výrobky i luxusními šperky, restaurace a spousta lidí. Úžasné místo!
No, přišla únava a pozdní hodina. A nás ještě čekal kus cesty vlakem do hlavního města Dánska.
A tímto tak nějak pomalu mé vyprávění končí. O našem víkendu v Kodani vám něco málo prozradí Martin.
Odense
Zleva: já (ten co má mezi nohama velkou nohu), Germano, Agniezka, socha, paní z komparsu
Domek H.Ch.Andersena - otec byl švec, nebo jak nám bylo vysvětleno, pouze boty opravoval, protože na nové tehdá skoro nikdo neměl
Potulní hudebníci
Bývalá továrna
Jsem tu!
Předem bych Vám rád představil mé nové kamarády: Op a Jirka
Krasavci k popukání..Tak jo Rosi, tak můžeme:
Brďo Bětka napsala o 4 dnech za 3 dny asi 2x víc, než já za 6 týdnů o 6 týdnech. No nechme matematiky ... stejně z ní nic hezkého nekouká.
Tedy z Odense jsme se odebrali vláčkem do Kodaně. Protože tam mám také italské kamarády z kurzu, nemuseli jsme se starat o ubytování a mohli jsme zůstat u nich. Allessandro a Roberta mají pronajatý byt asi hodinu chůze od centra (10 min busem), ale protože jsme v pátek dorazili kolem 1 v noci a navíc už poněkud unavení, rovnou jsme ulehli.
Roberta (nedělejte předčasné závěry - Allessandro na fotce není)
V sobotu jsme vyrazili poměrně brzy k ránu a vrátili se vlakem kousek zpět do městečka Roskilde. Bětka konečně poznala pravé dánské počasí... (zamračeno, větrno a neustálé přeháňky), ale naštěstí jenom dopoledne, odpo už pak bylo krásně. Roskilde je poměrně známé díky své katedrále, kde jsou pohřbíváni všichni dánští králové a královny. Prohlídka je zajímavá, ale asi jsme předem očekávali moc, takže jsme nakonec až tak nadchnutí nebyli, hlavně asi teda protože neznáme jediného dánského panovníka, tak to pro nás byla jen velká spousta rakví a náhrobků ...
Další atrakcí Roskilde je muzeum vikinských lodí a vůbec vše o Vikingech. Popravdě musím říct, že jsou u nás asi Vikingové slavnější jak v Dánsku, takže jsem toho zatím moc neslyšel. Muzeum bylo ale hezké, spoustu názorných ukázek ze života a vůbec informací. Gro muzea jsou 4 lodě, které byly nalezeny na dně roskildského fjordu a po vylovení zrestaurovány (nebo teda .. to co je v muzeu je jen z ocele nahozený tvar, všechny lodě byly ale postaveny kompletně znovu a dánští nadšenci podnikají řadu zajímavých výprav a zjišťují, jak že se Vikingům během plaveb asi dařilo). Městečko jako takové má jednu zajímavou ulici, ale to je v zásadě vše, takže jsme byli kolem třetí hodiny zpět v Kodani.
Roskilde
Ona slavná katedrála zvenčí
Zevnitř
Komplex vikinského muzea
Viking ve válečných barvách
Rekonstrukce lodí
Teda v lodích se moc nevyznám, ale asi bych řekl, že jim tam trošku teklo..
Zkrocení Vikinga ve válečných barvách
No co říct o Kodani. Předně asi že je to moc hezké, velmi různorodé, kosmopolitní a velmi přátelskou atmosférou naplněné město. Jak už Bětka psala, Dánové opravdu zvládají umisťovat moderní nové baráky do stávající zástavby. Kodaň má tedy typický dánský řád, ale rozhodně není nudná, vše je uměřené, ale na druhou stranu velmi zajímavé. Nenajdete tu velké baráky, ale nemáte pocit, že nejste ve velkém městě. Je to hlavní město Dánska, velmi řádné a uměřené země, ale přesto je 10 minut chůzí od centra autonomní anarchistické území Christiania. Můj poněkud hloupý průvodce po Dánsku (přesto za něj Matýsi děkuju :) ), má tentokrát úplně pravdu, když tvrdí, že Kodaň je město mnoha tváří, kdy při každé návštěvě můžete najít něco nového.
Nemá asi moc smysl, popisovat celou trasu, co jsme podnikli. Kterákoliv mapka, nebo průvodce vás zaručeně provede po nejznámějších místech Kodaně.
Tak asi jenom heslovitě:
Kodaňská radnice
Hlavní pěší ulice Stroget - pořád plná života
Královký palác - chytli jsme zrovna střídání stráží, ale málem jsme při něm usnuli, takže to zrovna doporučit nemůžu
Frederik´s church
Christiansborg - královský zámek, dnes sídlo dánského parlamentu
Rosenborg Slot - zámeček uprostřed krásného parku, kde jsou umístěny dánské korunovační klenoty
Rundotarn - katedrála s velkou věží, která je zajímavá tím, že nahoru nevedou schody, ale dlouhá točitá spirála
Bětka ve spirále
Uvnitř podkroví katedrály je krásná výstavní síň
Výhled z věže
park Tivoli - velmi známý zábavný park uprostřed města, který jsme však díky časové a finanční tísni nenavštíviliulice Nyhavn - v podstatě amsterdamská ulička plná kaváren a restaurací
Malá mořská víla -sama o sobě až tak zajímavá není, je ale umístěná na moc hezkém místě, zvláště pak doporučuji jít tímto směrem po nábřeží.
Park poblíž sochy
Nábřeží s majitelem té lodi za ním
A majitelkou jiné lodi
Asi nějaká zásadní myšlenka
No tak jsem Vám tu trasu vlastně popsal .. no nic, lesy neníčím.. Takže zhruba tenhle okruh jsme podnikli v sobotu, ještě jsme navštívili židovské muzeum, které je zajímavé hlavně svým interiérem od arch. Liebeskinda. Kolem deváté jsme byli zpět u našich italských kamarádů, zbodli společně pastu a tak dlouho jsme diskutovali, jestli půjdeme někam zapařit, až jsme si šli lehnout ...Další fotky
Před židovským muzeem
Opera house - můj oblíbený kodaňský objekt
Typická ulice v Kodani
Sem tam někdo používá kolo
V neděli dopoledne jsme nechali pingly na nádraží a oběhli zbytek míst, která jsme nestihli v sobotu - hlavně teda část, která se jmenuje Christianshavn s hlavní atrakcí Christianií.
Christianshavn je vlastně ostrov ve městě a celá městká část je moc hezká, hlavně na západní straně u nábřeží je opravdu pěkná nová zástavba.
Nová zástavba
Jestli jste teda už neusnuli, asi čekáte až konečně přijde to anarchistické území. Bohužel neznám moc detaily, ale co jsem tak po přednáškách slyšel, tak Christiania je jakési autonomní území, v podstatě stát ve státě, kam prostě dánský zákon nemůže. Bylo to myslím v šedesátých letech, kdy měli v Kodani problémy s hipíky a podobnými stvořeními - řešením bylo darovat této skupině lidí bývalé vojenské území a naprosto ho zautonomnit. Jak to funguje v praxi s elektrikou, kanalizací, doktorama ... prostě se vším, nevím. Ale faktem je, že první, co vidíte po vstupu do Christanie, je stolek, kde sedí týpek a prodává trávu jako bonbóny ... Podle popisu by člověk čekal ghetto, plné feťáků a špíny. Alespoň u nás. Asi je to dánskou náturou, ale přestože se jedná o území bez oficiálních pravidel, jistá pravidla tu ale fungovat musí. V uličkách je čisto, za 2 návštěvy jsem neviděl jediného feťáka, jako třeba v Amsterdamu, kde je skoro přeskakujete. Zjevně tam žijí i rodiny s dětmi a vládne tam milá a pohodová atmosféra. Samozřejmě je vidět, že tam nebydlí zrovna bohatí lidé .. baráky co tam zůstaly nejsou zrovna opravené a nové baráčky jsou výplodem lidové tvořivosti z toho, co bylo zrovna po ruce. Na druhou stranu, dost baráčků má satelit, mají tam krásnou novou lávku pro pěší, no prostě zajímavé. Prý už to také dnes není, co to bývalo. Pomalu dovnitř prosakuje komerce a je to stále populárnější turistická atrakce. Tak je asi jen otázkou času, kdy bude po Christanii. Bohužel se uvnitř nesmí fotit, tak jsme udělali jen pár foteček na tajňáka.
Něco málo ukořistěných fotek
Hlavní "ulice"
Typický barák
Další baráčky u vody
Nu a po Christianii už jsme se odebrali na nádraží, potlačili slzičku a mávaje bílým kapesníčkem se rozloučili. Bětku čekal dlouhý výlet zpět domů a mě úkol z angličtiny ve vlaku.
Takže to asi jen tak STRUČNĚ o našem společném dánském týdnu. Farvel
Žádné komentáře:
Okomentovat