Další čeští návštěvníci v Horsens

V posledním listopadovém týdnu jsem byl poctěn návštěvou dvou mých kamarádů Michala, který to zrežíroval a Matýse, který to celé následně celé zmoderoval..
Rád bych Vám tedy přiblížil, naše společné chvilky tady v Horsens a na parádních výletech..

Hostující dorazili ve středu odpoledne, kde byli vyzvednuti hostícím na nádraží. Společně se pak přesunuli rovnou na K-block a bez zbytečných odkladů se pustili do přípravy večeře pro hostícího pravidelnou večeřící skupinu. Důvodem, proč jsem kluky takhle hned z počátku zapřáhl, byla dodávka houskových a bramborových knedlíků, nezbytných pro přípravu knedla-zela-uzena (vhodné vepřové jsem neobjevil).
Po velkém boji se všelijakým improvizovanými pařáky a poněkud bezchutným zelím se nám nakonec podařilo připravit pokrm, který všichni bez reptání snědli, což se dá považovat vzhledem k průběhu přípravy za úspěšné.
Vzhledem k velkému podanému výkonu jsme se šli odměnit do Schoolbaru a podívali se po škole, která je pro studenty non-stop otevřená, včetně všech fotbálků, který jsme hned ozkoušeli..

Ve čtvrtek ráno jsme se tak nějak probrali a než se nasnídali a vypravili, už bylo odpoledne.. Právě to byl náš největší problém v celém týdnu.. kolem čtvrté už je tma, ale kdo má vstávat.. (obzvlášť my tři..) Nicméně jsme vyrazili na obhlídku města a pro kolo, které jsem musel ve středu nechat na nádraží, neboť jsem byl v lehkém časovém pressu.
K večíru jsme si pak půjčili kola a po veselém přesunu do bazénu, se ještě veseleji tři hoďky cachtali, saunili, vířili v bazénu, blbli v cylindru (nebudu vysvětlovat..to jen tak pro připomenutí zúčastněným), prostě legranda.
Večír pak Schoolbar, který se ukázal velmi užitečným, neboť jsme získali auto od francouzského kamaráda Coma, kterému tímto znovu veřejně děkuji..

V pátek ráno jsme se trošku hecli a kolem desáté už vyjížděli na první větší výlet. Rozhodli jsme se navštívit jihozápadní pobřeží, konkrétně město Esbjerg, Ribe a ostrov Romo.
Nejdříve jsme zajeli do Esbjergu. Jedná se o páté dánské největší město, s největším rybářským přístavem, to je ale asi tak jediné zajímavé na celém městě. Pro turisty takřka nic zajímavého, takže po proběhnutím jedinou pěší ulicí, jsme se přesunuli do Ribe.

Esbjerg

Ribe už je však mnohem zajímavější. Je to totiž nejstarší Dánské město plné malých gotických uliček s malými gotickými domky a velkou gotickou katedrálou. Atmosféra města je opravdu kouzelná a protože už byl dosti pozdní podzim, byli jsme takřka jediní turisté. Prázdné uličky dodaly místu ještě větší kouzlo..
Dánská gotika je pravda trošku nudnější, než ta česká, zvláště pak u katedrál, protože tyto velké cihelné stavby nepůsobí tak sebevědomě jako naše krásné kamenné, specifické mohutným opěrným systémem. Přesto na nás město jako celek opravdu zapůsobilo a rozhodně návštěvu doporučuji.
Protože se však opravdu brzo stmívá, neměli jsme čas na žádné muzeum a po krátkém občerstvení v pizzerii, se rovnou přesunuli na ostrov Romo.

RibePoprvé jsem viděl opravdu funkční zvony ve věži, akorát nás trošku vyplašily, protože zrovna odbíjely a je to opravdu randál ..
Dánové tělem i duší
Romo, vlastně stejně jako skoro celé západní dánské pobřeží, je parádní svými obrovskými písčitými plážemi. Pláže na tomto ostrově jsou však ještě specifické tím, že písek je kompletně tvrdý (něco jako letná ..) a tudíž po něm drandí auta a všelijaké vozíky tažené za větrnou plachtou..
Také jsme si ozkoušeli jaké to je, jet nezávisle na silnicích prostě jen tak po pláži, chvílema i ve vodní vrstvičce.. (to jsem tedy měl poněkud sevřeno, neboť půjčený Ford Focus není zrovna terénní vozidlo a představa, že zmizíme pod vodou.. no ale zvládli jsme to)
Ostrov vlastně asi ostrovem není, protože je spojen přes pětikilometrovou hráz s pevninou. Avšak jízda po této hrázi uplně o samotě, uprostřed moře, v kompletní tmě, při poslechu hitovky od Coldplay z 1203 představení.. je také silný zážitek.

Romo - nedá se moc komentovat, jen kochat

Večer jsme strávili s Matýsem (Michal byl poněkud společensky unavený..) nejdříve pro změnu ve Schoolbaru, kde bylo uplně úděsné karaoke.. takže jsme ocenili možnost přesunu do P3. Ta nezklamala a bylo veselo a veselo..

V sobotu jsme dali přísný popétrojkový budík na poledne a kolem druhé vyrazili do Aarhusu.
Po důkladné prohlídce točení v cyklech, při hledání hezké kavárny kam se schovat před deštěm, jsme nakonec odjeli poněkud vlhcí a zmrzlí kolem osmé dom.
Večír jsme se rozhodovali mezi prohýřenou nocí a zevlózní nedělí, nebo klidným večerem a dlouhým výletem v neděli. Na štěstí vyhrála druhá varianta..

Z Aarhusu nemám fotky žádné, neboť už jsem tam jak doma, ale jen jedna fotečka pro lepší náladu a pro představu, jak vypadají lidé po noci strávané v P3 druhý den..
Cesta vlakem (jo a taky jsem se ostříhal, kdyby jste mě náhodou nemohli poznat, tak ten v pravo)

V neděli ráno už jsme sedíc v autě, kolem desáté vyrazili, směr úplně sever Dánska. První zastávkou byla vesnice Lonstrup, která se nachází na západním pobřeží takřka na samé špici Jutského poloostrova.
Jedním slovem paráda. Dalo by se to, vzhledem k českým podmínkám, nazvat něčím, jako chatovou osadou, kde jsou jednotlivé chatky rozptýleny mezi písečnými dunkami hned na pobřeží. Zároveň je část vesnice na poměrně vysokých písečných útesech, které jsou však intenzivně užírány velmi divokým Severním mořem. Vesnice tedy postupně mizí v moři. Nejvíce ohrožený je dnes kostel , který je již skoro na kraji. V Dánsku je dnes poněrně žhavá diskuze, kde na jedné straně je názor, že kostel je svaté místo a musí se každopádně zachránit a na druhé, že příroda je příroda a nemůže se ji bránit. Kdo toto místo však navštívil, musí se automaticky přiklonit, alespoň tedy podle mě, k druhé variantě, protože síla přírody je tu opravdu cítit velmi intenzivně. Navíc za přispění velmi siného větru, který je na západním Dánském pobřeží denní samozřejmostí. Krom toho myšlenka jakéhokoliv betonového štítu by absolutně toto místo zníčila..

Pláž u severní části městečka
Opravdu divoké Severní moře
Domečky rozprostřené jen tak v prostoru, žádné ploty, žádné kutilské výtvory, prostě čistá jednoduchá architektura, kde skoro každý domeček je něčím hezký a zajímavý, přesto mají všechny stejný řád
Počasí bylo taky neuvěřitelné, něco mezi jasnem a totálně oblačnem
Druhá část vesnice, nad písečnými útesy
Odvážlivec
Byl fakt pekelný vítr, chvílema i těžko jen stát, nebýt optického stabilizátoru, tak stojí všechny fotky za ... (tady už však nepomohl..)V délce kostelík
Tenhle baráček to má taky už za pár
Kostelík

Na dohled od Lonstrupu se nachází jakási písečná duna s majákem uprostřed. Opravdu se zde necítíte jako v Evropě.. vtipné, navíc za velmi silného větru, takže jsme byli v podstatě uprostřed písečné bouře. Písek tedy úplně všude (dokonce jsem musel i vyluxovat chudáka Fordíka, kterému jsme dali pořádně zabrat), ale určitě to stálo za to.

Pohled z duny
Trošku jiný svět..
Ačkoliv se to možná nezdá, kluci jdou směrem ke mně..
Zas ten vítr..Denmark
Ten baráček nejblíže je kostelík

Naladěni jednou dunou, o které jsme původně ani nevěděli, skočili do auta a vydali se do samé dánské špice. Kousek od městečka Skagen, které je nejsevernější dánské město a o kterém už hezky poreferovala Bětka, se nechází velká písečná duna Rabjerg Mile. Také vtipné, jen tak uprostřed krajiny je prostě veeelký kopec písku. Bohužel už bylo poměrně pozdě (kolem čtrvté hodiny), takže už nebylo moc vidět, jednak jsme nestihli dojít k jinému kostelíku poblíž a druhak fotky bohužel nic moc. Chudáci kostelíci to v Dánsku nemají lehké, viděl jsem nějaké obrázky a tenhle je zas pro změnu požírán touto dunou, která ho postupně zasypává..

Rabjerg Mile
Písek a písek

No a když už jsme byli tak vysoko, zajeli jsme se mrknout i na Grenen (nejnejsevernější bod). To už byla teda tma absolutní, ale prostě jsme tam byli a mám aspoň o čem psát na blogu..

Pak už jen kafčo ve Skagenu a hurá zpět dolu. K cestě jen malá poznámka.. Na dánských dálnicích prostě nejsou benzinky, nebo velmi zřídka. Sledujte tedy pečlivě kontrolku nádrže. Když už mrká hladové oko, může být pozdě.. Jistě vám došlo, že to se nám přesně přihodilo. Na štěstí jsme byli zrovna poblíž Aarhusu, tak jsme si zajeli pro šťávu do města, ale byla legranda, co budu povídat.. No a když už jsme tam byli, skočili jsme do meka na jednoho hama .. Pak už opravdu domů.

V pondělí ráno museli kluci už kolem osmé chytit autobus a já měl hoďku dát se trošku dohromady a jít odprezentovat svůj semestrální projekt z Building renovation předmětu. Ale dobře to dopadlo, tady je ta škola opravdu velmi uvolněná.

Čili to je vše, děkuji za pozornost a zas možná někdy

Farvel